10.březen 2008 bude pro mě symbolem změn v životě, Nastoupila jsem léčbu v PL Kroměříž. Oddělení 18B bylo pro mě na první pohled příjemné. I lidé, kteří mě tento den přivítali a ochotně mi odpovídali na mé dotazy, byli taktéž milí.
Upřímně řečeno neměla jsem potuchy, co zde budu dělat. Základní informace, které mi poskytl letáček o zdejších aktivitách, byl v realitě intenzivnější, než jak bych si představovala. Zkrátka a dobře – nevěděla jsem, do čeho jdu.
Zpočátku mě harmonogram běžného dne dělal problémy, ale po týdnu jsem si zvykla. Zvykla jsem si na nové lidi, personál, režim. Komunikace ve skupině pro mě přestavovala problém, protože jsem se za svůj názor styděla a bála jsem se, že se mi ostatní budou smát. První balvan ze mě spadl v době, kdy jsem hovořila o svém životopise. Pak už veškeré aktivita byla v mých rukou. Začal boj. Boj s neurózou, mnou samotnou, únavou a negativními myšlenkami. Také se mi stýskalo po manželovi a domácích mazlíčcích. Ale postupně to ze mě opadalo, protože kolektiv lidí byl mou oporou. Z každého jednotlivce jsem se snažila vzít si ponaučení z jeho životního příběhu. Autogenní trénink se mi dařil od začátku a velmi mi pomáhal.
Jako přínosné jsem vnímala večerní programy – přednášky, zábavné večery i životopisy ostatních nově příchozích členů skupiny. Víkendy jsem zpočátku vnímala jako čas na odpočinek od zrychleného tempa přes týden. Ale později jsem si je užívala a vychutnávala jsem si procházky bez únavy a vyčerpání.
Při pracovní terapii jsem se našla. Při vytváření velikonoční dekorace a lepení krabic různými obrázky jsem našla chuť malovat. Při malování jsem našla klid a odpočinek. Ve světě kresby jsem se ponořila do svého světa a užívala jsem si to.
Také nezapomenu na psychogymnastiku. Při jedné z nich jsem si užila školní výlet, kdy mi bylo 17 let. A pořádně jsem se odvázala. Dovolila jsem si to, co bych si kdysi v realitě nemohla užít.
Zlomová byla pro mě dovolenka, na které jsem se svěřila svému muži se svým problematickým vztahem k otci. Velmi se mi ulevilo a byla jsem překvapená, že celou dobu o tom věděl a čekal, až mu to sama řeknu. Posilněná a s odhodláním jsem se rozhodla jít do psychodramatu. V něm jsem absolvovala rozhovor s tátou. Bylo to pro mě velmi emoční, ale dost jsem si ulevila, protože jsem se zbavila dalšího napětí v těle. Zjistila jsem, že i já mám v našem vztahu nějakou vinu a že i já musím zapracovat na změně postoje. Nejen k otci, ale i k setře a k mámě.
Další zkouška přišla o víkendu, kdy jsem se snažila v těžké situaci pomoci mé matce. Umíral jí tříměsíční pes a já se nechala vtáhnout dál, než bych měla. Takže to dopadlo tak, že jsem celou peripetii se zařizováním utracení Toma absolvovala spolu s manželem. Z této situace jsem se poučila. Poučila mě o tom, že se nemohu stále nechávat vtahovat do situací, které se mě netýkají. Škodí mi to a velmi rychle přicházím o svou drahocennou energii, kterou bych měla věnovat hlavně sobě.
Okamžikem pravdy byl pro mě nácvik sociálních dovedností, který jsem si vzala na téma rozhovoru s otcem po návratu z léčení. Ten jsem nezvládla. Nedokázala jsem mu říci, co po něm chci. Nesla jsem to špatně, což se hlavně projevilo na druhý den ráno. Nezdar byl pro mě ponaučením. Opět jsem si uvědomila sílu psychiky a jsem z ní překvapena – s čím mohu pracovat a co všechno mohu ovlivnit.
Velmi se těším domů, na začátek mého „nového“ života. Jsem konečně veselá, usměvavá, bez křečí a napětí v celém těle. Dokonce mám představu o blízké budoucnosti. Chci umět odpočívat a užít si pokoje a vnitřního klidu, který jsem znovu nalezla. Dostudovat VŠ a absolvovat státnice – ano, absolvovat. Ne na červený diplom, jak jsem si předsevzala na počátku studia, protož to by na mě byl můj otec pyšný. Mně stačí zlatá střední cesta a když se zadaří, příjmu ten úspěch s pokorou a radostí. Chci nadále docházet ambulantně do skupinové psychoterapie a dál na sobě pracovat.
Chtěla bych vám moc poděkovat, milý psychoterapeutický týme, za obětavou pomoc při řešení mých obtíží, ale také skupině, která mi moc dala a obohatila mě.
Budu na vás všechny ráda vzpomínat. Děkuji.